VÝBĚR Z PRÁVNÍCH AKTUALIT
Novela zákona o některých službách informační společnosti.
Tato novela transponuje evropské nařízení o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb, kterým se stanoví vymezení obchodních vztahů mezi poskytovateli internetových zprostředkovatelských služeb a podnikatelskými uživateli jejich služeb („Nařízení“).
Novelou byl dozorem nad dodržováním povinností stanovených v Nařízení pověřen Český telekomunikační úřad. V případě méně závažného porušení povinnosti stanovené Nařízením poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatelem internetového vyhledávače má dle této novely Český telekomunikační úřad vždy upozornit poskytovatele na porušení Nařízení a vyzvat jej k nápravě, a to ve lhůtě přiměřené charakteru porušené povinnosti. Pokud poskytovatel takovou nápravu nezjedná, Český telekomunikační úřad může zahájit řízení o přestupku.
Novelou je současně nově stanoven i výčet porušení povinností stanovených Nařízením, jimiž se poskytovatel může dopustit přestupku. Poskytovatel se může dopustit přestupku např. tím, že
(i) neoznámí podnikatelským uživatelům změny svých podmínek na trvalém nosiči nebo provede navržené změny dříve, než uplyne lhůta pro jejich oznámení,
(ii) neuvede ve svých podmínkách popis druhu nabízeného doplňkového zboží a služeb, včetně finančních produktů, nebo popis toho, zda a za jakých okolností může podnikatelský uživatel nabízet prostřednictvím online zprostředkovatelské služby své vlastní doplňkové zboží a služby,
(iii) nezřídí interní systém pro vyřizování stížností podnikatelských uživatelů,
(iv) neposoudí nebo nevyřídí stížnost nebo neoznámí výsledek vyřízení stížnosti,
(v) neuvede ve svých podmínkách mediátory apod. Dle této novely se může nově fyzická osoba dopustit přestupku tím, že bez souhlasu adresáta hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení. Za tento přestupek může být uložena pokuta až do výše 100.000 Kč.
Nový zákon o některých opatřeních proti šíření teroristického obsahu online.
Dne 30. března 2023 nabyl účinnosti nový zákon o některých opatřeních proti šíření teroristického obsahu online, který adaptuje do českého právního řádu evropské nařízení o potírání šíření teroristického obsahu online.
Na základě tohoto zákona může specializovaný útvar Policie ČR přikázat odstranění teroristického obsahu nebo znemožnění přístupu k němu, a to v případě, že dochází ke zneužití hostingových služeb k veřejnému šíření teroristického obsahu.
Zákon současně stanoví i výčet přestupků, kterých se mohou dopustit poskytovatelé hostingových služeb. Poskytovatelé se mohou přestupků dopustit zejména tím, že (i) neodstraní teroristický obsah nebo neznemožní přístup k teroristickému obsahu, (ii) nezavedou nebo neuplatňují ustanovení týkající se zneužívání jejich služeb k veřejnému šíření teroristického obsahu, (iii) nepřijmou nebo neuplatňují zvláštní opatření na ochranu svých služeb proti veřejnému šíření teroristického obsahu, (iv) neurčí nebo nezřídí kontaktní místo k přijímání příkazů k odstranění elektronickou cestou a jejich urychlenému zpracování nebo informace o kontaktním místě neučiní veřejně dostupnými apod.
Za přestupky může být uložena pokuta až do výše 200.000 Kč. Pokud však poskytovatel hostingových služeb porušuje soustavným nebo přetrvávajícím jednáním své povinnosti, může mu být uložena pokuta do výše 4 % celosvětového obratu v předcházejícím hospodářském roce; je-li tato částka nižší než 500.000 Kč, uloží se dle zákona pokuta do 500.000 Kč.
Nejvyšší soud ČR se vyjádřil k odpovědnosti za škodu způsobenou osobou, která je zaměstnancem a jednatelem téže společnosti.
Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 2914 občanského zákoníku vychází z toho, že míra autonomie či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní je rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě spolu s osobou hlavní.
Značně specifickou situaci v rámci široké množiny případů představuje pozice osoby v pracovněprávním vztahu (zaměstnance), která způsobila újmu z nedbalosti. Nejvyšší soud již dovodil, že za újmu, kterou způsobil z nedbalosti zaměstnanec třetí osobě při pracovní činnosti vykonávané pro zaměstnavatele jsa vázán jeho pokyny, je povinen nahradit výlučně zaměstnavatel.
V posuzované věci ovšem žalovaný, který zavinil střet vozidel, nebyl v době škodní události pouze zaměstnancem společnosti s r. o., ale také jejím jednatelem a společníkem.
Za těchto okolností nelze pracovní činnost žalovaného u uvedené společnosti považovat za závislou práci, která by byla vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, neboť byl osobou ovládající společnost, v které byl také zaměstnán. Sám tak řídil svoji pracovní činnost a rozhodl o tom, že vykoná pracovní cestu, při které došlo ke škodní události. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaného nelze označit za pomocníka ve smyslu § 2914 občanského zákoníku, za kterého je povinen plnit poškozenému výlučně zaměstnavatel, neboť újmu sice způsobil z nedbalosti třetí osobě při pracovní činnosti vykonávané pro zaměstnavatele, tuto činnost však nevykonával v pozici podřízeného zaměstnance, který je pokyny zaměstnavatele vázán.
(dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1319/2022)
Povinnost peněžních ústavů k bezplatnému zřízení a vedení chráněného účtu zůstává.
Skupina senátorů se v řízení u Ústavního soudu domáhala zrušení ustanovení v občanském soudním řádu, které stanoví, že peněžní ústav, kterému soud doručil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přiznáním pohledávky z účtu povinného, nemá právo na úplatu za zřízení a vedení takového účtu. Plénum Ústavního soudu však neshledalo rozpor tohoto ustanovení s právem na ochranu majetku a právem podnikat, zakotvených v Listině základních práv a svobod. Dle Ústavního soudu má být cílem předmětného ustanovení zákona ochrana povinných před nepřiměřeně vysokým zpoplatněním zřízení a vedení chráněného účtu peněžními ústavy, což sleduje především zmírnění majetkové zátěže povinných spojené s nuceným výkonem rozhodnutí. Ustanovení jako takové prošlo tzv. testem přiměřenosti, který Ústavní soud v takovýchto případech provádí. V konkrétním případě Ústavní soud provedením testu dospěl k závěru, že zmiňované ustanovení sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle byly zvoleny rozumné prostředky.
(dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 17/22)
V případě jakýchkoliv dotazů nebo potřeby konzultace se na nás, prosím, obraťte prostřednictvím e-mailové adresy info@sirokyzrzavecky.cz.
Tento dokument je možné užít pouze pro osobní potřebu. Jakékoliv užití tohoto dokumentu k jinému než zmíněnému účelu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování je bez souhlasu společnosti ŠIROKÝ ZRZAVECKÝ advokátní kancelář, s.r.o. („ŠZ“) zakázáno. Užitím tohoto dokumentu nevzniká mezi uživatelem a ŠZ žádný právní vztah, a zejména uživateli nevzniká žádné právo vůči ŠZ, vyplývající z užití tohoto dokumentu. Nabízení tohoto dokumentu k využití široké veřejnosti nepředstavuje poskytnutí právní porady ve smyslu zákona o advokacii. ŠZ není odpovědná za využití tohoto dokumentu bez její přímé asistence a revize konečného obsahu.Informace zde uvedené nejsou vyčerpávající, a proto nemohou být považovány za poskytnutí specifické právní rady
